CHCEME BUDOVAT NOVÉ STAVEBNÍ PRÁVO NA PRINCIPU „JEDEN ÚŘAD – JEDNO ŘÍZENÍ – JEDNO RAZÍTKO“?

V Poslanecké sněmovně čerstvě leží vládou schválený návrh nového stavebního zákona, a to jako sněmovní tisk č. 1008.[1] Nejen mezi odbornou veřejností vyvolává příprava stavební rekodifikace již řadu měsíců rozporuplné emoce. Ačkoliv se všichni shodnou, že je současná situace na poli stavebního práva České republiky dále neúnosná, minimálně polovina tábora za ruku s ministryní pro místní rozvoj bojiště opustit nechce. Předpokládám, že ani reklamní spot s názvem „Nový stavební zákon!“ přesvědčení odpůrců nezměnil.

Řez, nikoliv hladký (aneb principiální změny a jejich narušení)

Ve snaze respektovat zadání Ministerstva pro místní rozvoj ČR, které vystihuje nadepsané sousloví „jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko“, tedy s cílem urychlit výstavbu v České republice, kolektiv autorů původně navrhl (i) zrušit všechny povolovací procesy a nahradit je jedním řízením (tzv. princip integrace rozhodování), (ii) vytvořit jednotnou soustavu státní stavební správy (tzv. institucionální reforma) a současně (iii) digitalizovat veškerou agendu.[2] S výjimkou úpravy digitalizace, která by však sama o sobě nevyžadovala přijetí nového stavebního kodexu, narazil návrh z dílny tří velkých advokátních kanceláří[3] na politický kompromis ještě před vládním schválením. Pokud ho čeká stejný osud i v Poslanecké sněmovně, máme se zřejmě na co těšit.

Princip integrace rozhodování

V prostředí, ve kterém se i odborník ztratí, se vyloženě nabízí složitou síť procesů za proces jediný vyměnit. Všichni víme, že je to právě čekání na vyjádření a stanoviska dotčených orgánů chránících nejrůznější veřejné zájmy, které může sen o rodinném domě snadno proměnit v noční můru. Oficiální data bychom hledali marně, nicméně není tajemstvím, že i obyčejná rekonstrukce může stavebníky v některých českých regionech stát až dva roky života. V tomto směru by nový stavební zákon evidentně mohl přinést zrychlení. Ale každá váha má dvě misky. Tam, kde na soukromém zájmu přidáme, to s veřejným zájmem pravděpodobně otřese.

Institucionální reforma

Za věcným záměrem spočívajícím v úplném oddělení státní stavební správy od samosprávy dle mého názoru stála ušlechtilá myšlenka. Je třeba ocenit snahu autorů minimalizovat do budoucna riziko vzniku systémové podjatosti a klientelismu na dnešních stavebních úřadech, jakož i zájem zajistit dohled nad odborností úřednického aparátu. V aktuálním paragrafovém znění návrhu stavebního zákona má však institucionální reforma hybridní podobu, když výkon státní stavební správy v 1. stupni ponechává na obcích v přenesené působnosti. Představa o plynulém přechodu odborníků z pracovních poměrů u obcí do služebních poměrů ke státu by se nemusela naplnit.

Digitalizace agendy

Přiznám se, že profesionalizaci stavebních úřadů vnímám jako utopii. A ideu plně digitalizovaného stavebního řízení s účinností od července 2023 bych si dokonce troufla zařadit do žánru sci-fi. Jsme na nové stavební právo po lidské i technické stránce opravdu připraveni?

Zrušení „ping-pongu“

Pokud bych si měla vybrat jednu novinku, které bych přála legislativní proces přežít, byla by to povinnost odvolacích orgánů vždy meritorně rozhodnout (tzv. úplný apelační princip). Na příště bychom tak nemuseli být svědky nikdy nekončícího instančního „ping-pongu“ spočívajícího v opakovaném rušení rozhodnutí prvostupňového stavebního úřadu orgánem nadřízeným.

Zbývá rok do voleb

Proti návrhu nového stavebního zákona stojí v Poslanecké sněmovně opoziční strany (tj. ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN). Navzdory tomu jeden z jeho hlavních tvůrců, Mgr. František Korbel, Ph.D., v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že existuje nadpoloviční šance na přijetí.[4] Nechme se překvapit!